Na komentář kolegy na téma stavby Katedrály svatého Víta jsem si vzpomněl, když mi koncem roku přistálo v emailové schránce několik pozvání do výběrových řízení. Radost nad neplánovanou příležitostí byla ovšem velmi záhy zmrazena. Výběrovým kritériem je nejnižší nabídková cena. Státní správa opět udeřila.
Nemá smysl do nekonečna opakovat, že na základě ceny jako jediného kritéria se komunikační služby dobře vybrat nedají. Chápu, že pro někoho může být takové nastavení v současné době „bezpečné a hůře napadnutelné“. Bohužel ani v případech, kdy cena není jediným kritériem, nejsou-li zadavatelem jasně definována očekávání, nastavena tomu odpovídající přesná kritéria a nestojí-li za přípravou a hodnocením dostatečná odbornost, pak většinou cena přebíjí všechno.
Bohužel, většina státních poptávek na PR služby, které se mi dostávají do rukou, je jen zbytečně náročným cvičením. Neúměrně zbytnělá administrativa, která většinou zadavateli nic nepřinese a v rozhodnutí nepomůže. Špatný a často naprosto nesrozumitelný popis předmětu zadání, kdy pochybujete, zda poptávající vůbec tuší, co chce nakoupit a zda má alespoň minimální ochotu se o svoji představu podělit s účastníky tendru. Kdo pochopí, vyhraje. Až po puntičkářky rozpracovanou strukturu ceny, která ovšem často postrádá logiku i nezbytnou odbornou znalost. Dost na to, aby vás přešla chuť se účastnit.
Na druhou stranu existují příklady dokazující, že i v rámci limitů daných legislativou je možné vypsat výběrové řízení kvalitně a smysluplně. Většinou je to opravdu jen otázka odbornosti. A není pochyb o tom, že státní správa potřebuje profesionální komunikaci jako sůl.
Radek Vítek, člen výkonné rady APRA